Jak se stát kormidelníkem a kapitánem svojí lodi, zvané Život
Život – Co je život?
Smysl života je umět stále dokonaleji vyjádřit své Já. Převzít zodpovědnost za sebe sama, nasbírat zkušenosti a poznatky, to je to jediné, co si duše ze života může odnést.
Žít tedy znamená učit se.
Narodili jsme se a pořídili si loď – Náš Život. Je to pro naši duši nová výzva, nová loď, jak se naučit, co ještě neumíme, nebo co jsme nezvládli v minulých životech.
Na palubě naší lodi je s námi maminka a tatínek, protože jsme malí a neumíme ještě řídit. Nevíme, jak se kormidluje taková loď – život, a tudíž se učíme od maminky a tatínka. Maminka se stará o nás a o podpalubí – domácnost, a tatínek chytá ryby, aby je v přístavu úspěšně prodal a přinesl peníze. Je to jeho práce.
Každý přístav, který navštívíme, znamená pochopení, pocit radosti, úspěchu, štěstí, klidu a míru.
Řízení naší lodi vypadá dost složitě, protože maminka s tatínkem se spolu nemohou dohodnout, jak tu naši loď řídit. Chvíli řídí maminka, ale tatínek má k jejímu řízení připomínky, a když tatínek vezme s vervou za kormidlo, maminka se snaží nás i naši loď ochraňovat, ale pro klid v rodině, dá zase za pravdu tatínkovi. A tak se naše loď zmítá po vlnách, občas musíme vodu (naše pocity, emoce), kterou naše loď nabrala, i spolknout. Prožíváme někdy zmatek nad tím, kdo má asi pravdu. Z tohoto zmatku se formuje naše pravda o nás, takže věříme, co o nás kdo říká.
A jak jde čas, vyrostli jsme, přebrali jsme zkušenosti od rodičů i pravdu o nás a rodiče nám předávají do rukou kormidlo naší lodi – našeho života. Kormidlujeme přesně tak, jak jsme se naučili od svých rodičů.
Ale ouha! Rodičům se stále něco nelíbí. Jednou jedeme moc doleva, jednou doprava, ale nikdy neslyšíme, že „TEĎ to bylo dobrý“. Stále se snažíme svoje kormidlování zdokonalovat, ale rodiče nic nevidí. Nevidí, že se nám daří loď držet ve správném směru, máme z toho sami radost, ale rodiče jakoby nevnímali, že se nám to daří.
Chceme se aspoň zavděčit, aby nás za to měli rádi, tak je posloucháme, jak máme řídit, ale nějak to nefunguje. Přichází pocit, že nejsme dost dobří, že nic neumíme a možná že jsme dokonce k ničemu. Máme pocit, že nesplňujeme ani jejich očekávání. Přichází zoufalství a pochybnosti, co a jak máme dělat, aby nás konečně rodiče pochválili. Stále nemůžeme pochopit, když nás právě oni vychovali, z jakého důvodu nás stále kritizují a vlastně nás sráží. Vůbec nevíme, co děláme dobře, co špatně, jsme zmatení...
A už vůbec nevíme, zda nás mají rádi, když se jim na nás stále něco nelíbí. A jak se to vůbec pozná, že nás mají rádi? Zasloužíme si vůbec lásku svých rodičů, když jsme takoví, jak říkají?
Oni jsou přece náš vzor, náš učitel pro řízení naší lodi – našeho života. Vždyť děláme všechno, jak nás naučili a co nám řekli.
Ksakru, tak co s tím?
Přichází zděšení, strach i obava, jak budeme jednou sami řídit tu naši loď - náš život. Vždyť od rodičů víme jenom to, že nejsme dobří v tom, co děláme, tak kurňa co s tím? Máme vůbec nějakou sebehodnotu, sebedůvěru, abychom ukočírovali tu naši loď? Tak s ní plujeme od vlnky k vlně, třesoucíma se rukama držíme kormidlo, a v hlavě máme, že už to nezvládneme, přijde i myšlenka vzdát se lodi. Na všechno se nejradši vykašlat...
Strach nás vehnal do přístaviště zvaného JAK DÁL. Sedíme, brečíme a litujeme se. Tečou nám slzy, nudle a nevíme, jak dál, nevíme, co s tou naši lodí...
Ale toto je přístaviště JAK DÁL, vždyť každé přístaviště znamená pochopení... Třeba tu někde budou instrukce, jak dál. Otřeme si slzy a nos, najdeme v sobě zrnko odvahy,
která nám ještě zůstala a jdeme se porozhlédnout. Na prkenném plotě je vylepena spousta různých plakátů, ale nám padne do oka jen jeden jediný:
Staň se vlastním kormidelníkem a kapitánem své lodi
Nóóó, tak to nás zajímá... a čteme dál:
Chcete umět řídit svoji loď?
Zúčastněte se kurzu, který začíná v sobotu 27. 4. 2024 v Pardubicích.
No přece, kouzelnickou hůlkou v podobě
Techniky emoční svobody EFT a Kvantového Pole Uzdravení